18.8.10

Prázdno

Tak tu máme druhou polovinu prázdnin. Krom dovolené v Norsku, Žafestu a učení na státnice toho není moc nového.

Žafest proběhl tento (právě minulý) pátek a sobotu. Nejvíce mne potěšil Xindl X a jeho kapela, tedy, upřímně hlavně jeho kapela. To, že Xindl (Ondřej Ládek) umí zpívat, má skvělé texty a chytlavé melodie, jsem věděla. Ale že jeho doprovodná kapela, složená ze dvou mladých Cidlinských a jako záskok Štěpána Smetáčka za bicími, bude hrát tak profesionálně, to jsem nečekala. Spousta radosti z jejich vystoupení byla. A už ne tolik z Gulo Čar, kteří hráli po nich. Ale zase jsme si u nich dobře zahráli fotbálek :) Ještě bych vyzvedla tmavé pivo Master, jež čepovali v rokáči, a které je opravdu zajímavé a kvalitní...včetně té kocoviny po něm.

V Norsku jsme byli týden a půl, čtyři dny jsme strávili na cestě tam a zpět. Cesta byla velmi nebezpečným adrenalinovým sportem, při návratu jsme se proto rozhodli ji zpestřit návštěvou Uppsaly a Stockholmu. Rozuměj, když už jedeme přes půl zeměkoule, mohli bychom se alespoň někde zastavit. Ve Stockholmu nás pobavily městské slavnosti metalu - na celém náměstí se popíjelo pivko a naslouchalo koncertu kvalitní severské deathmetalové kapelky.

Samotné Norsko nechci nějak přehnaně popisovat, až (jestli, známe to ovšem :)) Jeff někam pověsí poctivě každý den zapisovaný deník jeho bráchy, budeme mít kompletní záznam. Zážitků je samozřejmě moc. Ale kdybychom nebyli tolik závislí na každém rozmaru počasí, kdyby nebylo tolik problémů s logistikou a tolik výdajů, byla by ta dovolená úplně skvělá. Když na severu Norska prší, vypadá to, že nikdy nepřestane - počasí jako listopad doma, mlha, vítr, zima, mokro, a všechno vypadá beznadějně. Jenže pak najednou pršet přestane, peřina mraků se začne protrhávat, nakonec ještě uvidíme sluníčko, než zajde a začne pokreslovat oblohu odspodu jako své krvavé představení západu, který se úplně nepozorovaně přemění na něžný východ slunce...a my se jen modlíme, aby tohle počasí vydrželo co nejdéle. Většinou vydrží celé dva dny.

Děkuji za pozornost. Odebírám se přečíst něco správního práva, zajít na oběd s Jitkou, kamarádkou z (Mokré čtvrti) Linklaters a pak se zas učit, prát, psát, pít kafe a jíst. Dolce Vita! Enjoéro la video followinga!

Žádné komentáře: