21.6.10

Paříš

až do rána... Od čtvrteční noci do nedělního odpoledne jsme byli na výletě v Paříži. Na výletě, který mne naplnil štěstím, že jsem Češka, a že v tomto městě nemusím bydlet. Tedy, abych nebyla zlá, výlet byl moc fajn, viděli jsme všechno, co jsme mohli, celý den lítali z místa na místo, fotili, koukali okolo sebe a tak. Nejlepší byla Eiffelovka, nejhorší všudypřítomní žebrající Rumuni a černoši. Btw, v souvislosti s Rumuny jsem byla v pokušení jít žebrat také, vždyť životní úrovně v našich zemích jsou od té ve Francii podobně odlišné. Hodily by se nějaké peníze navíc, v Paříži jste jako turista nehorázně okrádán - i v tomhle má Praha co dohánět.

Překvapil mne všudypřítomný nepořádek, pach a bezdomovci, naopak jsem nebyla zaskočena pro nás neuvěřitelně laxním přístupem Francouzů ke všemu, co se týká práce. O tom jsme se totiž učili v Innsbrucku :) Celkově z mé znalosti hlavních měst Evropy vyplývá, že tohle město lze dobře přirovnat k Madridu (hlavně metro:)), ale rozhodně ne k Berlínu ani k Praze. Před sto lety to asi bylo jinak, dneska ale latinskoevropskou povahu nezapře.

V pátek byla moc příjemná večeře s Camillem a Virginií, v hospodě, kde podávali tradiční pokrmy střední Francie (hodně sádla, husích jater, obecně hus, šunky a sýrů). Zjistila jsem tam také, že francouzští červi, kteří na vás vylezou ze salátu po snězení posledního sousta jsou velmi akční a píďalkovitým oblézáním po celého obvodu talíře vás přesvědčují o tom, že bylo moudré je ušetřit pobytu ve vašem trávícím traktu.

A ještě jeden možná užitečný odkaz - tady jsme bydleli, snídaně za pět éček pomohly ušetřit čas a síly, které jsme pak mohli využít k poklusu ulicemi.

Jo, a tady prodávají (nejenom) nejlepší macaroon, takovou divnou kulatou věc, co chutná hrozně dobře a stojí Euro padesát. Interiér je překrásně secesní a jejich zákusky mění lidské cukrovinkové paradigma. (Takže jsem je pro jistotu neochutnávala) :)

8.6.10

Hašmar

Tak jsme se v sobotu úspěšně zúčastnili dalšího ročníku Hašmar Country. Kdybych měla hodnotit, co se tam dělo (raději tedy zůstaneme u toho, co se dělo na pódiu), řekla bych k jednotlivým výkonům asi toto: COP - moc pěkný český bluegrass, Greenhorns s Vyčítalem - recese, Mišík - nezklamal, Navostro hustý, SKTS Blues výborní, hlavně, jak se nám v pěti lidech podařilo vyžádat si přídavek, ale veliké zklamání Jarret. Po zkušenostech z (pravda, již dávněji) minulých ročníků, kde se Jarret vždy chovali jako mladá sympatická alternativní kapela, velká změna. Možná je to únavou, možná "slávou", možná velkými personálními změnami, nebo nedostatkem nových podnětů (korunní autor textů a hudby Bohuš Vašák je pryč). Každopádně tatam je skupinová aura, která z pódia zářívala. Pryč je oduševnělost projevu. Místo souznění jednotlivých členů se z jejich vystoupení (alespoň podle těch asi pěti songů i s přídavkem, které kvůli předlouhému zvučení stihli zahrát) na posluchače valí egoistická prezentace jednotlivých členů. Hanka Slavíková zpívá výborně, má ale jednu slabinu, kterou zatím držela pod kontrolou, na Hašmaru jí ale zjevně totálně propadla - svůj zpěv přehrává. Jestli mi rozumíte. (Ne, že bych neměla problém s tím samým, ale já skutečně nejsem zpěvačka Jarretu.) Nepamatuji se, že by Jarret někdy stáli na pódiu jako největší borci v postoji "házíme perly sviním". Noví členové jakoby nezapadli, drželi se v pozadí. Jestli bylo příčinou pražící zapadající slunce, nevím, neřekla bych. Hudebně nemůžu (a neumím) nic vytknout, ale atmosféra je prostě fuč.

Včera jsem byla se Stáňou hodnotit další restauraci, řeckou tavernu na Strossmayerově náměstí. Nejvíc mne nadchlo skvělé pryskyřičné víno Retsina.

A zítra večer přijede Serena...ale teď musím do karate, trošku si ještě před koncem roku zatrénovat. Os!

2.6.10

Po státnicích.

Tak v pondělí se mi podařilo stát se "z jedné třetiny mgr", jak se říká. Do skončení školy mi zbývá "už jen" veřejnoprávní polovina státnice a diplomka. To je celé samozřejmě blbost, protože z jedné třetiny mgr jsem byla nejspíš někdy ve druháku. Ale poslouchá se to hezky, takže proč ne. Po státnicích jen spím a nic nedělám, leze na mne asi nemoc, beru si vitamíny a snažím se ulevit játrům, která v tom předzkouškovém stresu dostala docela zabrat. Týden před státnicemi si totiž moje babička dovolila umřít. O rozptyl jsem tedy rozhodně neměla nouzi. A ještě hokejové šílenství a v sobotu volby.

Volby dopadly nad očekávání dobře, protože se podařilo vyšoupnout Íčko a Paroubka. Nikdo asi netuší, jaké bude vládnutí s Domy Veřejnými a Topkou, jsem ale přesvědčená, že o tisíc procent lepší, než s tím zvířetem Paroubkem. Heh, to byl další z milionu inteligentních volebních komentářů.

Vím, že mezi mou čtenářskou veřejností je veliký zájem o adorační texty na Míru. Takže, Míra nejenže je skvělý, ale také nám koupil kávu Lavazza, kterou právě popíjím a která chutná skvěle. Dále pak se Mírovi podařilo získat nového bratra. Jmenuje se Filip a všichni říkají, že je Mírovi hrozně podobný. Vypadá takhle:


Už si na mne zvyká a možná ho dostanu půjčeného a budu s ním moci jezdit na vycházky, to se těším.

Včera jsem se sešla po dlouhé době s kamarádkou Stáňou. Chtěly jsme jít na kafe, ale jak už to bývá, ovládl nás hlad a skončily jsme na obědě v indické restauraci Tikka Dhaba v Konviktské ulici. Je to restaurace, kterou jsem Stáně v dubnu pomáhala recenzovat (šla se tam zadarmo najíst a řekla, že mi to chutná a Stáňa o tom pak napsala článek). Stále jsme z toho místa nadšené, zejména v chladnějších dnech je to oáza tepla, klidu a pohody, nemluvě o skvělém a nikoli drahém jídle a filtrované vodě na každém stole zdarma.

No a dnes, asi za deset minut bych měla vyrazit za Evou na naši fakultu, kde máme naplánován oběd a odevzdání přihlášky na podzimní státničky. A pak už budu jenom pracovat :)