17.9.09

Pozkouškové uvolnění poměrů

Jsem zpět, tedy zpět v normálním životním vzorci. Jelikož se mi v pondělí podařilo složit a tak nějak ukecat zkoušku z práva finančního.

A mám pocit, že čím jsem starší, tím víc beru zkoušky jako možnost popovídat si alespoň na chvilku s vyučujícím face to face, což je při jiných příležitostech na naší Alma Mater prakticky nemožné. A čím dál víc je mi nebohých vyučujících líto, když vidím jejich rezignované pohledy nad naší nezaujatostí a nevědomostí, tu trapnou atmosféru z nervozity zkoušených a hlavně totální znuděnost zkoušejících. Musím říct, že jim tu jejich úlohu opravdu nezávidím. Taky by se mi nechtělo polovinu pracovní doby poslouchat výplody stovek právnických polotovarů. Ale, to, že obdivuji ty, kteří jsou schopni trpělivě poslouchat, neznamená, že nemám nic proti těm, kteří jsou na studenty zbytečně protivní. Prostě jen, respect, nemají to jednoduché.

Předevčírem večer se nám podařilo zapnout TV ve chvíli, kdy se vysílaly Otázky Václava Hlo/Moravce speciál s pěti šéfy našich nejsilnějších stran. A kdybych mohla, tak tento pořad navrhnu na vítěze televizní ceny za nejlepší live estrádu roku. Nevím, zda to bylo už celkovou vyčerpaností, ale při pohledu na tu ubohou partičku se nešlo než smát. Rudilící Topolánek s gulami a bez osobnosti vyřvával (nutno říct, že alespoň fakta) moderátor nemoderátor, papaláši vpravo - komouš Filip a marsocialista Paroub se na svých židličkách rozvalovali jako kdyby jim zlaté časy normalizace teprv začínaly a Zelený Liška prostě nemohl nepřipomínat kritika pořadů monitorujících vývoj počasí ze sklepácké Bible Jiřího. Paroubkovi se úspěšně podařilo neříct za celou dobu vůbec nic a urazit úplně všechny a Václav Moravec připomínal spíš vychovatele v pomocné škole, než moderátora diskuze politické elity národa. Kažodpádně musím říct, že tímto přenosem si u mne Televize veřejné služby docela šplhla a hned se mi koncesionářské poplatky budou platit radostněji.

Houba se opřel do Kabátů a karikatur sebe sama, které si je šly poslechnout. Inu, nebyla jsem, ale jednu tuhle karikaturu znám a neřekla bych, že je to tak moc odsouzeníhodný počin. Ostatně minulý týden jsem se náhodou docela zdržela se Stáňou na koncertu emokapely Imodia, bylo to veselé, a...no, vyrovnávat se s tím, že někdo, kdo vás ani trochu nezná, před vámi prohlásí Imodium za sračky pro nadržený čtrnáctky a podívá se na vás jak na největší odpad není (v situaci, kdy se jen snažíte se nezbláznit z práce a učení) dvakrát příjemné. Chci říct, spousta lidí vkus nemá. A spousta těch, kteří by měli na to "opravdu kvalitní věci" poslouchat (ok, třeba já mám neskromný pocit, že hudbě někdy i rozumim) na to rezignuje ve prospěch jednoduchých zážitků. Jako třeba sledování Vojtka v koženym kabátu, jak si hraje na rockera. Nebo Honzy Nedvěda nebo homosexuálních emíčů Imodium. Nebo tý nahý baby, co fotila předevčírem lechtivé fotografie deset metrů proti oknům naši kanceláře :))

8.9.09

Veselá čísla

Pro zasmání tři čísla: navržený rozpočet čítá schodek 231 miliard. Vzrostly důchody, sociální dávky, výdaje na politiku zaměstnanosti, na dopravu, šetří se například na učitelích. Výše státního dluhu dosáhne 1,35 bilionu, jen na úrocích zaplatíme příští rok 68 miliard. Že se učím zrovna finanční právo a to, že existuje jakýsi princip "dlouhodobé vyrovnanosti státního rozpočtu". Hm asi zajdu na katedru navrhnout nový...u nás už platí dost dlouho "prožrat co se dá, dokud to jde".

Pěkný večer :)

2.9.09

Veřejná láska a novinářská etika

Novinářská etika je pojem, který jsem poprvé zaslechla z úst Stáni. Jsou to téměř nehmatné normy, které ukazují, co je v novinářské branži ještě vkusné, a co už zavání hrubostí a "bulvárnem".

Zaujal mne nápad Reflexu uveřejnit, po obdobném portrétu JXD s jeho snoubenkou, na titulce fotomontáž těla Jiřího Paroubka s manželkou Petrou ve stejné pozici. Nutno dodat, že jde o napodobeninu legendární fotografie Johna Lennona a Yoko Ono. Nejdřív jsem vesele zajásala nad schopností společenského týdeníku Reflex zaujmout a pobavit, zparodovat snahu Paroubkovic dua vetřít se voličům do všech možných míst zuby nehty. Pak jsem si pátrala dál: Původní fotografie, která se v roce 1980 objevila na titulce časopisu Rolling Stone, vznikla pět hodin před smrtí Johna Lennona. Fotografka Annie Leibovitzová přijela toho dne za manželi Lennonovými fotit na titulku pouze Johna, ten ale trval na tom, aby na portrétu byla i jeho žena. Fotografie je velmi silným vyjádřením jejich vztahu a pět hodin po svém vzniku získala ještě daleko hlubší význam, když střely vypálené sociopatem Markem Chapmanem ukončily život jednoho z nejvýznamnějších umělců dvacátého století. Tak osud zamíchal kartami v životě největší osobnosti bývalých Beatles osmého prosince 1980 v New Yorku.

V srpnu 2009, o téměř třicet let později, v jedné malé zemi ve středu Evropy, je tento symbol silné lásky a lidské velikosti parodován, zesměšňován a využíván, aniž by někdo slovem upozornil na jeho původní význam. Jiří Paroubek a jeho Petra se českým novinářům jistě ubrání, nakonec ještě z celé akce vytřískají, co půjde. Kdo ale ubrání symboly?

1.9.09

Nový blog?

Po dvouměsíční pauze jsem neodolala a rozhodla se začít blogovat znovu. Koncepce není jasná, obsah bude standartně blogovací - názory, myšlenky a rádobyvtipné či zajímavé historky podivínské autorky. Rozhodla jsem se snažit se psát uhlazeněji a přehledněji, prostě dávat si víc pozor na styl. Přeji všem (včetně sebe) příjemnou zábavu.