17.9.09

Pozkouškové uvolnění poměrů

Jsem zpět, tedy zpět v normálním životním vzorci. Jelikož se mi v pondělí podařilo složit a tak nějak ukecat zkoušku z práva finančního.

A mám pocit, že čím jsem starší, tím víc beru zkoušky jako možnost popovídat si alespoň na chvilku s vyučujícím face to face, což je při jiných příležitostech na naší Alma Mater prakticky nemožné. A čím dál víc je mi nebohých vyučujících líto, když vidím jejich rezignované pohledy nad naší nezaujatostí a nevědomostí, tu trapnou atmosféru z nervozity zkoušených a hlavně totální znuděnost zkoušejících. Musím říct, že jim tu jejich úlohu opravdu nezávidím. Taky by se mi nechtělo polovinu pracovní doby poslouchat výplody stovek právnických polotovarů. Ale, to, že obdivuji ty, kteří jsou schopni trpělivě poslouchat, neznamená, že nemám nic proti těm, kteří jsou na studenty zbytečně protivní. Prostě jen, respect, nemají to jednoduché.

Předevčírem večer se nám podařilo zapnout TV ve chvíli, kdy se vysílaly Otázky Václava Hlo/Moravce speciál s pěti šéfy našich nejsilnějších stran. A kdybych mohla, tak tento pořad navrhnu na vítěze televizní ceny za nejlepší live estrádu roku. Nevím, zda to bylo už celkovou vyčerpaností, ale při pohledu na tu ubohou partičku se nešlo než smát. Rudilící Topolánek s gulami a bez osobnosti vyřvával (nutno říct, že alespoň fakta) moderátor nemoderátor, papaláši vpravo - komouš Filip a marsocialista Paroub se na svých židličkách rozvalovali jako kdyby jim zlaté časy normalizace teprv začínaly a Zelený Liška prostě nemohl nepřipomínat kritika pořadů monitorujících vývoj počasí ze sklepácké Bible Jiřího. Paroubkovi se úspěšně podařilo neříct za celou dobu vůbec nic a urazit úplně všechny a Václav Moravec připomínal spíš vychovatele v pomocné škole, než moderátora diskuze politické elity národa. Kažodpádně musím říct, že tímto přenosem si u mne Televize veřejné služby docela šplhla a hned se mi koncesionářské poplatky budou platit radostněji.

Houba se opřel do Kabátů a karikatur sebe sama, které si je šly poslechnout. Inu, nebyla jsem, ale jednu tuhle karikaturu znám a neřekla bych, že je to tak moc odsouzeníhodný počin. Ostatně minulý týden jsem se náhodou docela zdržela se Stáňou na koncertu emokapely Imodia, bylo to veselé, a...no, vyrovnávat se s tím, že někdo, kdo vás ani trochu nezná, před vámi prohlásí Imodium za sračky pro nadržený čtrnáctky a podívá se na vás jak na největší odpad není (v situaci, kdy se jen snažíte se nezbláznit z práce a učení) dvakrát příjemné. Chci říct, spousta lidí vkus nemá. A spousta těch, kteří by měli na to "opravdu kvalitní věci" poslouchat (ok, třeba já mám neskromný pocit, že hudbě někdy i rozumim) na to rezignuje ve prospěch jednoduchých zážitků. Jako třeba sledování Vojtka v koženym kabátu, jak si hraje na rockera. Nebo Honzy Nedvěda nebo homosexuálních emíčů Imodium. Nebo tý nahý baby, co fotila předevčírem lechtivé fotografie deset metrů proti oknům naši kanceláře :))

Žádné komentáře: