Tento post se bude ubírat, jak již název napovídá, v duchu možná již neexistujícího pořadu ČRO 1 Radiožurnálu. Tak tedy, co přinesl tento týden do mého života zajímavého?
V pondělí se konala na PF UK v místnosti s Horákovou (38) mimořádně podněcující diskuse s (tituly se nezaobírám) Tomášem Halíkem (ok, asi prof.) a Jiřím Paynem (taky toho má dost, min. doktor). Téma: 20 let od revoluce. Pořádala to ELSA a ráda bych tímto vzdala hold tomu, kdo vymyslel pozvat právě tyhle dva. Před seminářem jsem pojedla crocodile sandwich s tuňákem a vejci moudře vyhrabaný ze zadních řad menzovního chlaďáku (tam jsou až o pět dní čerstvější) a připravila se na příjem myšlenek.
Bohužel jsem si nedělala poznámky, ale stručně k tomu, co mi uvízlo:
17. listopad byl organizovanou demonstrací a bylo to hrozně složitý a na průběh měly zásadní vliv tři skupiny napojené na KSČ, jedna pro revoluci, jedna proti revoluci (ty byly pro použití násilí) a jedna, které se naštěstí podařilo plánovaným, a některými chtěným velkým násilnostem zabránit
tuňák v krku a pach jarní cibulky v ústech
Jiří Payne má znalosti práva a právní filozofie, které by my mohli závidět nejspíš všichni absolventi právnických fakult v ČR. Tyto znalosti podle toho, co říkal, načerpal (už jako jaderný fyzik) během své kotelnické kariéry v rámci tzv. Patočkovy univerzity v osmdesátých letech. Patočkova univerzita byl nejen mimořádně důmyslný systém přednášek zejména zahraničních humanitně a společenskovědních kapacit a pražských kotelen, v nichž se ze skříněk na topičovy nástroje a svršky stávaly police na knihy a které následně fungovaly jako knihovny odborné literatury, každá specializovaná na jiný obor. Na Patočkově univerzitě fungoval pro osoby, jimž bylo na oficiálních školách v ČR znemožněno studovat systém zkoušek, přednášek a prací (v pražských bytech) a podařilo se jí uzavřít smlouvu o AKREDITACI s anglickou Cambridge. Takže po naší zemi chodí pár bývalých kotelníků s diplomem z jedné z nejprestižnějších univerzit na světě. Chce se trošku se zklamáním poznamenat, že za dvacet let jsme se dopracovali od Cambridge k Užhorodu. Ale to je samozřejmě velké zobecnění. (BTW Tomáš Halík na toto konto poznamenal "No Plzeň to nebyla" a sklidil souhlasný smích publika. A moji polohlasnou poznámku "To bylo laciné").
A když už jsme u TH, krátce bych zmínila, co on na revoluci a uplynulých dvacet let. No, tak, Tomáš Halík věnoval zhruba polovinu svého vystoupení vyjádření své nenávisti Václava Klause a všech způsobů, jakými pošpinil a zničil vše, co v této zemi stálo za to. Ukončil to emotivním prohlášením, že všechno by mu odpustil, ale strašení sudetskými Němci (míněno v souvislosti s vyjímkou z LS pro ČR) jen proto, aby na jím zdevastovanou ČR konečně nedopadlo světlo z Bruselu, to už byla poslední kapka.
Kdybych nebyla úplně mimo a věděla už na začátku, že Jiří Payne je volební lídr Svobodných (nj, Innsbruck mě trošičku informačně izoloval, ups :)), brala bych páně profesorův projev rovnou jako prudění do Payna. Jenže to jsem nevěděla a čučela jsem s otevřenou pusou, kde se v téhle mojí morální autoritě bere taková zloba. Měla jsem chuť odejít, páč se mi z toho udělalo dost zle. Ještě, že jsem to neudělala, přišla bych o druhou část.
Jiří Payne se předvedl jako machr a celou tu nenávistnou kampaň přešel mlčením, vyprávěl o Patočkovi, hodnotách, právu a revoluci, i když ho i v průběhu prof. Halík pošťuchoval ("já jsem se o něm (Klaus) přel se svými přáteli, ale oni se ho přestali všichni už zastávat a já se teď nemám s kým hádat, tak jsem čekal, že třeba s vámi, haha)"
No nakonec se pánové shodli na tom, co nám jako studentstvu poradil dr. Payne (Největší síla mladých lidí je ve schopnosti nadchnout se pro dobrou věc a strhnout ostatní). A pokračovali krátkou diskusí se studenty v kanceláři ELSA.
Tak to bychom měli pondělí z vědy. Nějak se nám ta reportáž protáhla.
Ve středu jsem vyrazila na novou stáž na soud do Brna. Bylo to docela náročné, já v Brně ještě takhle sama nikdy nebyla. Jede se tam dvě a půl hodiny autobusem. V Brně mají velké náměstí Svobody a když jsem přijela, tak pro mne na uvítanou tam měli zrovna Svatomartinské slavnosti a všude tam chodili lidi s malými sklenkami s mladým vínem a byli veselí a bylo to moc pěkné. Ten soud, kde jsem je docela vysoký. Protože má hodně pater, říká se o něm, že je vlastně nejvyšší. Rozhodně se tam ale věci dělají správně, tak mu říkají správný. Ale ten člověk, co psal ten název na jejich ceduli asi neuměl pravopis, protože ho pojmenoval správní. A už se to, jak jsem zatím viděla, uchytilo. Byla jsem tam i ve čtvrtek a ve čt. večer jela do Prahy autobusem Student Agency zase, kde pouštěli film Jízda, který jsem ještě neviděla, tak jsem byla ráda. Tedy žádná sláva film, ale trochu kultovní asi je tak proč se nepodívat.
Včera jsem měla od devíti jít do školy, ale když jsem v devět vylezla z postele, smířila jsem se s tím, že to asi prostě nestihnu. Dorazila jsem na blokovou výuku v jedenáct a stihla tak alespoň druhou polovinu pravidelného pátečního německého bloku. Ten předmět, na který teď chodím, se věnuje mezinárnodním obchodním transakcím, řešíme platební styk nebo taky (včera) jak se kupují obchodní lodě a že každá loď má svoji společnost a většina nákladních lodí pluje kvůli daním pod německou vlajkou a druhej stát s nejvíc loděma je Švýcarsko.
No a včera večer mě Míra pozval na Tuhoně do kina. Tak říká Michaelovi Jacksonovi. A pak jsme hráli Starcraft. Jako každý večer :)
Žádné komentáře:
Okomentovat