Paříš

až do rána... Od čtvrteční noci do nedělního odpoledne jsme byli na výletě v Paříži. Na výletě, který mne naplnil štěstím, že jsem Češka, a že v tomto městě nemusím bydlet. Tedy, abych nebyla zlá, výlet byl moc fajn, viděli jsme všechno, co jsme mohli, celý den lítali z místa na místo, fotili, koukali okolo sebe a tak. Nejlepší byla Eiffelovka, nejhorší všudypřítomní žebrající Rumuni a černoši. Btw, v souvislosti s Rumuny jsem byla v pokušení jít žebrat také, vždyť životní úrovně v našich zemích jsou od té ve Francii podobně odlišné. Hodily by se nějaké peníze navíc, v Paříži jste jako turista nehorázně okrádán - i v tomhle má Praha co dohánět.

Překvapil mne všudypřítomný nepořádek, pach a bezdomovci, naopak jsem nebyla zaskočena pro nás neuvěřitelně laxním přístupem Francouzů ke všemu, co se týká práce. O tom jsme se totiž učili v Innsbrucku :) Celkově z mé znalosti hlavních měst Evropy vyplývá, že tohle město lze dobře přirovnat k Madridu (hlavně metro:)), ale rozhodně ne k Berlínu ani k Praze. Před sto lety to asi bylo jinak, dneska ale latinskoevropskou povahu nezapře.

V pátek byla moc příjemná večeře s Camillem a Virginií, v hospodě, kde podávali tradiční pokrmy střední Francie (hodně sádla, husích jater, obecně hus, šunky a sýrů). Zjistila jsem tam také, že francouzští červi, kteří na vás vylezou ze salátu po snězení posledního sousta jsou velmi akční a píďalkovitým oblézáním po celého obvodu talíře vás přesvědčují o tom, že bylo moudré je ušetřit pobytu ve vašem trávícím traktu.

A ještě jeden možná užitečný odkaz - tady jsme bydleli, snídaně za pět éček pomohly ušetřit čas a síly, které jsme pak mohli využít k poklusu ulicemi.

Jo, a tady prodávají (nejenom) nejlepší macaroon, takovou divnou kulatou věc, co chutná hrozně dobře a stojí Euro padesát. Interiér je překrásně secesní a jejich zákusky mění lidské cukrovinkové paradigma. (Takže jsem je pro jistotu neochutnávala) :)