Hašmar

Tak jsme se v sobotu úspěšně zúčastnili dalšího ročníku Hašmar Country. Kdybych měla hodnotit, co se tam dělo (raději tedy zůstaneme u toho, co se dělo na pódiu), řekla bych k jednotlivým výkonům asi toto: COP - moc pěkný český bluegrass, Greenhorns s Vyčítalem - recese, Mišík - nezklamal, Navostro hustý, SKTS Blues výborní, hlavně, jak se nám v pěti lidech podařilo vyžádat si přídavek, ale veliké zklamání Jarret. Po zkušenostech z (pravda, již dávněji) minulých ročníků, kde se Jarret vždy chovali jako mladá sympatická alternativní kapela, velká změna. Možná je to únavou, možná "slávou", možná velkými personálními změnami, nebo nedostatkem nových podnětů (korunní autor textů a hudby Bohuš Vašák je pryč). Každopádně tatam je skupinová aura, která z pódia zářívala. Pryč je oduševnělost projevu. Místo souznění jednotlivých členů se z jejich vystoupení (alespoň podle těch asi pěti songů i s přídavkem, které kvůli předlouhému zvučení stihli zahrát) na posluchače valí egoistická prezentace jednotlivých členů. Hanka Slavíková zpívá výborně, má ale jednu slabinu, kterou zatím držela pod kontrolou, na Hašmaru jí ale zjevně totálně propadla - svůj zpěv přehrává. Jestli mi rozumíte. (Ne, že bych neměla problém s tím samým, ale já skutečně nejsem zpěvačka Jarretu.) Nepamatuji se, že by Jarret někdy stáli na pódiu jako největší borci v postoji "házíme perly sviním". Noví členové jakoby nezapadli, drželi se v pozadí. Jestli bylo příčinou pražící zapadající slunce, nevím, neřekla bych. Hudebně nemůžu (a neumím) nic vytknout, ale atmosféra je prostě fuč.

Včera jsem byla se Stáňou hodnotit další restauraci, řeckou tavernu na Strossmayerově náměstí. Nejvíc mne nadchlo skvělé pryskyřičné víno Retsina.

A zítra večer přijede Serena...ale teď musím do karate, trošku si ještě před koncem roku zatrénovat. Os!