Makedonie. Část I - úvod.

Přítomnost není nějak barevná, je tedy čas si na tomto blogu trochu zacestovat - v čase i prostoru. Vydejme se na Balkán. Aby byl zážitek kompaktní, doporučuji pustit si ke čtení pořádnou makedonskou muziku.
Je konec září 2012 a my tři - já, Míra a Ford (bez Pípy, kterého jsme ztratili v Terezíně, RIP), se valíme po dálnici ze Srbského Niše do Skopje v Makedonii. Je brzké odpoledne a dle teploměru je venku 32 stupňů. Slunce je pro středoevropana (tedy mě) nepříjemně silné. Máme za sebou jedno odpoledne a noc v Budapešti, a další odpoledne a noc v provinčním centru jižního Srbska, ve městě zvaném Niš.

Domy v Budapešti  jsou velké. Asi tam žili velcí lidé. A taky jim je navrhovali architekti z Vídně.

Srbské jídlo! A dokonce na fotce zbylo místo i na Jelena.

Niš nás příjemně překvapil - včera, v neděli večer, zde bylo v centru více než živo. A byla znát přítomnost kapitálu. My jsme ocenili zejména: grilovaná masa, bílý chleba a spoustu zeleniny za skvělé ceny v restauraci co se jmenovala Kot Rajka. Pivo se jmenovalo Jelen.

FYROM v celé své kráse, zde pro lepší orientaci na mapě se zbytkem FYu, tedy bývalé Jugoslávie.

V autě si dlouhou cestu krátím čtením informací z průvodců i z internetu. Zjišťuji, že Makedonie je zemí trošku matoucí. Jednak nikdo nečeká na Balkáně zemi, která nemá moře - to se na poloostrov jaksi nesluší. Makedonci by ovšem dodali, že moře historicky měli. Což souvisí s další zapeklitou věcí - makedonskou identitou. Jsme totiž na Balkáně, kde nic není tak jednoduché a přímočaré jako ve střední Evropě. Staletí válek a sporů se na tomto cípu Evropy podepsala nesmazatelným písmem. Od Záhřebu níž máte pocit, že ať už začnete zkoumat jakýkoli kus místní historie, narazíte na následující model: válka, obsazení, genocida, vzpoura, osvobození, válka, obsazení, a takhle alespoň pětkrát za sebou... Půda je zde zkrátka horká.

Vlevo nahoře: starověká Makedonie, okolo 350 př. n. l. Vpravo nahoře: římská provincie Makedonie.
Vlevo dole: šrafovaně přibližné hranice - Byzantská provincie. Vpravo dole Makedonie za vlády Otomanů (trvala přes 600 let, až do roku 1922) (via Wikipedia)

Na mnoha mapách se Makedonie označuje jako FYROM. Toto není slovo makedonského nebo snad řeckého původu, jak jsem si původně myslela. Jde o vyjádření sporu, který se táhne již po staletí mezi Řeckem a Makedonií o samotné označení Makedonie. Nejde zde jen o název, ale i o historickou relevanci, která se k tomuto pojmu vztahuje. Makedonie má díky Řecku s mezinárodním uznáním značný problém, a proto je někdy označována poetickou zkratkou sousloví "Former Yugoslavian Republic of Macedonia" (Bývalá jugoslávská republika Makedonie) - FYROM. My jsme pro naše účely toto označení ignorovali.
K etniku bych dodala, že etničtí Makedonci skutečně jsou jugoslávci, tedy jiho-slované. V některých regionech jsou dokonce světlovlasí a modroocí, většinou však tmavovlasí, menší postavy a kulatého obličeje.

Obrázek znázorňující některé slavné Makedonce. Neznám ani jednoho :)

Ještě musím napsat, čím jsme jeli na jih vyzbrojeni. Inu, v prodejně Kiwi v Jungmannově ulici jsem zakoupila mapu a průvodce Western Balkans od Lonely planet. Pak jsem měla od Stáni vypůjčeny dva origoš makedonské průvodce po Makedonii. Jeden obecný a jeden jen o klášterech. Jinak vzhledem k tomu, že v ČR v té době panovala prohibice, jsme s sebou žádný alkohol nevezli. Ostatně dovoz zboží, které je předmětem spotřební daně z ČR (EU) na Balkán je stonásobně blbější vození dříví do lesa.
A proč jsme se rozhodli vážit přes tisíc kilometrů autem zrovna do Makedonie? Chtěla jsem se tam podívat, protože jsem poměrně nedávno zjistila, že můj děda z tátovy strany odešel do Československa z Makedonie v padesátých letech v důsledku občanské války. Pocházel z vesnice Buf nacházející se na jihu země, jižně od Bitoly, v horách a blízkosti makedonsko-řeckých hranic. Krom tohoto a toho, že to byl horník, o něm skoro nic nevím. Každopádně Buf, neboli Bouf, je dneska skoro vylidněn. Většina tamních Makedonců se rozutekla kvůli vleklým konfliktům po celém světě. Hodně jich je v Kanadě a v USA. Pár chlapců založilo kapelu Boys from Bouf, jejíž kanál jsem čtenáři vnutila k poslechu odkazem na začátku.
Jak jsme tak jeli, směrem na jih stoupala nejen teplota, ale i četnost minaretů a tedy mešit. Projeli jsme srbsko-makedonskou hranici, a přišlo první makedonské mýto. A protože Dináry v naší peněžence byly srbské, zaplatili jsme pánovi dvacet Euro Centů.

Vítejte v Makedonské republice. Tady o FYROMu těžko uslyšíte :)

Jak jsem si všimla, cedule na silnicích byly dvojité - nápisy jak v cyrilicí, tak latinkou. Příležitost nanečisto procvičit azbuku:) Po příjezdu do Skopje jsme zjistili, že Mondeo je do rozměrů vysoko nad místní normou. Po obvyklých komplikacích, zahrnujících handrkování se s místním Albáncem (menšina, kterou poznáte...stejně, jako poznáte Romy v Rumunsku), který se dožadoval tvrdé měny poté, co nám na křižovatce oplácal přední sklo houbou namočenou v jarové vodě, a samozřejmě trošku bloudění a trable s tím, kam našeho drobečka zaparkovat, jsme dojeli do hostelu, který vytipoval večer předtím Míra. A o něm více příště. Aby to vyprávění nebylo až moc akční.