Fascinuje mne, jak můj muž dokáže přetvořit mé úchylné nápady na celkem racionální řešení. Již týden básním o tom, že se chci jednou přestěhovat do Kolumbie. Důvod? Krom překrásné přírody a přátelské povahy obyvatel (doporučení Elišky Krausové v Uvolněte se prosím special) tam každá žena od střední vrstvy výš má služku(!) Míra po jednom mém takovém výlevu zpytavým okem přeměřil mne, hory špinavého nádobí všude okolo dřezu, následně metrem prostory v kuchyni a rozhodl: budeme kupovat myčku. Musím říct, že to není sice tak kůl, jako stěhovat se do Kolumbie, zato praktičtější jistě ano. A nemusím se k tomu učit španělsky. Aspoň doufám.
O víkendu jsem doma začala po několika letech dobrovolně číst knížku. Sáhla jsem po Kunderově Nesnesitelné lehkosti bytí. Po počátěčním nadšení (za dva dny jsem přečetla asi dvě třetiny) jsem momentálně trošku znusená. Nesnáším totiž intelektuální beznaděj. Pes umírající na rakovinu, deus ex machina (ve formě tragické smrti) u tří ze čtyř hlavních hrdinů a "Stalinův syn jako jediná metafyzická oběť druhé světové války". Já na to kašlu, fakt. Ten chlap neni normální. Je inteligentní a vzdělanej, sečtělej, baví mě více či méně skryté symboly a znamení, které se táhnou celou knihou, ale to není všechno...nemusim to celý balit do beznaděje a deprese, ne? Kdo po tom má usnout? Nicméně až pojedeme do Paříže, nezabrání mi to vydat se v jeho stopách :)) Už jsem si na to (ne na sledování Kundery - na Paříž) koupila průvodce Moleskine - spíš než průvodce je to diář, kde si všechny pamětihodnosti, co chcete navštívit, vypisujete sami. A taky ty, co nechcete navštívit, zajímavé hospody, kavárny, hotely. Fakt pěkné. A myslím, že se předává i z cestovatele na cestovatele.
No a pak v poslední době řeším zuby. Po čtyřech letech je na mně práce jak na kostele. To se Evička ještě namaká.
1 komentář:
Škoda, že přes veškeré měření se k vám do bytu nevejde služka nebo alespoň služtička. Ale myčka je také dobrá, uvidíš.
Slon
Okomentovat