
Takové myšlenky mi dnes běžely hlavou, když jsem otevírala ústa na Evičku, jež mi v nich prováděla operace přerůzné. Nejdříve destrukci starého, aby posléze mohla přistoupit ku zbudování nového, krásného, čistého a umělého. A mou jedinou úlohou bylo správně si odsát sliny a zbytky zuboviny, moc sebou nevrtět a držet hlavu otevřenou. Musím přiznat, že dvě a půl hodiny intenzivního vrtání a svícení bílým světlem přímo do očí mi způsobily stav mírného rauše. Což je ideální pro finišování a posílání diplomky k vytištění.